Jak to začalo, tak to i skončilo aneb rozvahy nad nepovedeným manželstvím

Moje manželství nedopadlo. Rozbilo se. V době rozpadu a nějakou dobu poté jsem si myslela, že za to může Bob. Že Bob je "nevyzrálej, ješitnej, nevěrnej hazjl" a já jsem strašná chudinka. Taková jsem byla z toho rozjitřená a nesoudná. 

Dnes vím, že takové závěry plynuly z mé osobnostní nevyzrálosti,  špatně jsem si to  vyložila. To, že se Bob vydal jinou životní cestou a mě a naše malé Bobky zasunul do přihrádky "minulost, nesahat, pálí", to byl jen důsledek mnoha okolností.  Bob nemohl jednat jinak. Stal se aktérem řady nešťastných příhod, jejichž spouštěčem jsem byla já. Já jsem byla ta nekompatibilní, protože jsem divná. Já jsem strůjce chaosu, neb jsem vyrostla v prostředí, jež nemohlo zplodit nic jiného než bláznivou megeru. 

A navíc byla vyřčena věštba! S tím se těžko bojuje.

Ve skutečnosti se Bob nejmenuje Bob, ale zní to mnohem lépe a je to v souladu s džídýpíár.  Bob je právník. Já jsem sice bláznivá megera, ale hloupá nejsem.

Manželství s Bobem papírově trvalo magických 13 let. Třináctka ho dorazila. Nebudu se tu rozepisovat nad všemi peripetiemi spolužití s Bobem, byla by to zaprvé děsná nuda, zadruhé se mi nechce. Předložím vám jen pár klíčových situací, na kterých demonstruji, že mě a naše dva Bobky opustil plným právem a jeho karma je čistá, maximálně trošku ušmudlaná. 

Divná jsem já.