Balada o žížale a krtkovi aneb o tom, jak pan Miller dětem lhal

"Do hliněný podlahy," zaklela hlasitě žížala,

co v zemi si cestičku pečlivě kutala.

Vzteklému krtkovi nechtěně zkřížila cestu

a doma si nechala ochranou vestu.

"Zkusím ho ukecat, třeba má lepší den.

Třeba se z tunelu dostanu rychle ven."

Krtek je cholerik, omluvy nebere. Žížalu bez řečí na místě sežere.

Krtek nemá kalhotky a nesází len.

Nejezdí si autíčkem a nechodí ven.

Nemluví, nevidí a mnoho životů již vzal.

Pak Miller Vám, milé děti, lhal!