Každý jsme tak trochu raw, jen já jsem letadlo

Ráno u snídaně jsem v sekci "Pro ženy" na Novinkách narazila na článek "Jeden den na raw stravě: zkuste si to!!" 

Titulek okamžitě přitáhl moji pozornost.

Sekce "Pro ženy"  mě vždy hodně inspiruje ke spoustě pitomých nápadů a myšlenek. Je nabitá  životně důležitými informacemi, bez kterých žádná normální žena nemůže fungovat. Sekce pro muže asi bude vypadat obdobně, co se informační výtěžnosti týká, tam ale nelezu, nejsem muž a jedna sekce mi u snídaně poskytuje inspirace dost. Taky bych mohla zešílet.

Často stačí názvy článků, a jste v obraze, jak si na tom svět stojí. Dnes opět stojí na samém okraji a jeho jedinou nadějí je, že lidstvo potká osud dinosaurů.

Krom raw problematiky, na mě vyskočilo:

Jsou Vaše bradavky příliš velké? Nechte si je zmenšit!

5 kroků, jak si přivolat štěstí. Cesta k pozitivnímu životu není složitá!

Jak to vidí chlap: Nechci ženám ubližovat sexem. Jsem divný?

Jsi, už jen protože to píšeš. Jdu raději rovnou na článek o raw stravě. Třeba se něco nového dozvím.

Předem deklaruji, je mi fuk, jak se kdo stravuje, jestli je vegetarián, vegan, všežravec, kanibal nebo jestli se živí jen pránami či nežere nic. Každý má právo dělat si co chce a ideál je to nikomu nevnucovat. Nejsem schopná posoudit, který způsob je ten nejlepší. Opravdu to nevím. A myslím, že to neví nikdo. Proto tolik zmatených článků a směrů. Tuším, že já se dobře nestravuji, to už tak nějak poznám. Řekla bych, že pestrá strava, čerstvé suroviny a nepřežírat se je v pořádku. Ale co já vím? Nebylo zdravější sníst mamuta, pak mít měsíce nucenou hladovku, a přitom běhat po lese a hledat dalšího mamuta? Nevím, ale nestresuji se tím. Stres zabíjí víc než tepelně zpracovaná mrkev.

Jen se občas nedokážu nezamýšlet nad některými argumenty, a tak obecně nad smyslem všeho toho vůbec, a pak mě napadají kraviny.

Kdybych se lépe stravovala a nezatěžovala si trávení vařenými hnusy, tak nebudu trpět zabíhavým myšlením. Zpět k článku o raw stravě.

Raw strava, pro ty, co netuší, je vznešený název pro syrové jídlo. Ti, co nic jiného nejedí, se nazývají vitariáni. Zní to trochu jako nějaká civilizace ze Star Treku, nebo ze Stopařova průvodce po galaxii, ale jsou to normální občané, žijící mezi námi. Jen u sebe místo ručníku nosí mixér. Tepelná úprava potravin je pro ně tabu. Tataráčka si dají maximálně se salátkem. Topinka nepřipadá v úvahu. Maximálně si k němu uplácají placku z buráčků nebo kešu oříšku. Jak se v článku uvádí, vše živé a prospěšné, co se v potravinách nachází, se zničí při zahřátí nad 42 stupňů Celsia. I červíčci v jablíčku například, i když ti by to mohli přežít, když to přežiju já na hot józe. Vidíte, i já žiji občas zdravě! Hlavně se prý ale ničí enzymy. To nerozporuji.

Ne pro každého je syrová strava ve větším množství stoprocentně lehce stravitelná, což malinko odporuje její deklarované přirozenosti, proto vitariáni, aby se vůbec najedli a neumřeli na podvýživu, tráví většinu času nakličováním, namáčením, bobtnáním, mixováním, mletím, drcením vysoušením, žvýkáním a nakupováním ovoce a zeleniny. Jsou to většinou asi lidé pracující na zkrácené úvazky anebo ženy v domácnosti. Ono zpracovat denně 8 kilo ovoce a zeleniny není úplná legrace. Viděla jsem jeden dokument o našem občanovi, který žil na Novém Zélandu, kde bydlel v přívěsu u kámoše na zahradě, jedl zdravé věci a chodil bos. Jenou se rozhodl, že obejde Nový Zéland, pěšky, bez klobouku bos. Tím měl udělat nějaký rekord. Nepodcenil přípravu. Nabalil si do batohu jídlo na dva dny (20 kilo ořechů a ovoce) a vyrazil. Po pár hodinách omdlel vyčerpáním na pláži, kde ho naštěstí našli rybáři, naložili na náklaďák a odvezli zpátky ke kamarádovi. Tím udělal vlastně taky rekord, a ani to neví. A pak o tom natočil blbec video. Já bych to nikdy nikomu neřekla.

A už zase odbočuji.

Příznivci vitariánství argumentují, že je to přirozené, že tak jedli naši předci. Pravděpodobně jedli, ale protože jim nic jiného nezbylo. V té době asi neřešili, že to je zdravé. Snědli, co se dalo, kde se dalo a co našli. Bez ohledu na stupeň zdravosti. Jinak umřeli. A výlučně syrovou potravu jedli asi jen dokud někde nezapálil blesk les nebo dokud se jim nepodařilo rozdělat oheň. Pak s tím rychle přestali. Kdo by dobrovolně žužlal syrového mamuta nebo si plácal placky z naklíčených semen, když je možnost si upéct chleba s pečínkou. Je možné, že si vynálezem ohně zničili zdraví, to nepopírám, ale alespoň se ohřáli a pochutnali si.

Hodně mě zaujala vizionářská věta jedné naší známé výživové poradkyně, že každý jsme tak trochu raw. Jakože i já. I vy. Jakože každý z nás máme v jídelníčku nějaké procento čerstvé stravy. Tak to je ale pravda, to se nedá rozporovat. Sice nic převratného, ale zní to zajímavě takhle krásně vyjádřené. Zkrátka si asi málokdo z nás uvědomuje, že je tak trochu raw. Já jsem spíš tak trochu letadlo.

Další moudro z internetu, které mě uchvátilo je, že někteří vitariáni tvrdí, že člověk má pít jen mléko mateřské, a ne mléko jiných savců. Není mi to bohužel úplně jasné. Měla bych pít jen mléko od své matky? Nebo i od cizí matky? Je cizí matka jiný savec? Tak tohle mě dost zajímá, to si musím zjistit, kdyby mě to náhodou popadlo. Mléko já ráda a nevím, jestli bych svoji maminku ukecala. A cizí matku otravovat nebudu.

Můj mozek zanesený mlékem cizích savců a vařené zeleniny si dělá co chce. Nutí mi představit si, jak by asi článkem byl osloven někdo z oněch 800 miliónu lidí na světě, kteří trpí hladem. Jak by se děti v Somálsku nebo Etiopii, které z hladu jedí cokoli, i trávu (nikoli naklíčený ječmen či choleru nebo chloreu nebo jak se tomu super zdravému drahému zázraku říká, ale prostě trávu), jak by se zaradovaly, že když zrovna jedí, jsou také raw. Tihle nebožáci ale asi neřeší, jestli je jejich strava dost živá, má enzymy a je vyvážená.

Jó ječmen, jó chlorea, ten, kdo s tímhle přišel, ten se asi hodně napakoval. Jsem si naprosto jistá, že kdyby někdo začal sušit obyčejnou trávu, pak jí namlel na prášek a namluvil lidem, že tam jsou antioxidanty, omega 3 mastné nenasycené kyseliny, a že se po tom hubne, čistí překyselený organismus a bůhví co ještě, tak to kupují zákazníci po kilech. Samozřejmě za kilo by se platily tisíce. V tom je ten vtip.

Máme velkou zahradu, asi se dám na podnikání. Letos cukety nesázím. Tráva bude.

On možná kdyby se udělal rozbor toho ječmenu, tak se zjistí, že to tráva je. Asi mě někdo předběhl. Zase.

Také máme na dvorku hodně bláta. Bláto je raw, je plné minerálů a bílkovin, v žížalách budou možná i nějaké ty omega 3 mastné kyseliny.

Výtěžek z prodeje pošlu dětem do Afriky, a klidně ať si za to koupí i něco vařeného.