Dva v jednom aneb karma je potvora

Na mýtině, na paloučku, tulili se jelen s laní,

ještě včera v tomto čase oba byli nezadaní.

Zaslepeni jeden druhým, plni lásky, láskou hluší,

do očí si něžně hledí, nebezpečí stěží tuší.

Proti větru křovím, houštím, myslivec se tiše plíží,

s brokovnicí připravenou, již se blíží, ostří, míří.

Lov je vášeň, muž jest mužem, broky z hlavně vystřelily,

zacíleny na komoru, romantiku zahubily.

A jelikož stáli v zákrytu, ni jelen ni laň již není tu.

Epilog:

V obývacím pokoji na stěně s tapetou visí jelenovo paroží,

pod parožím na kanapi myslivcova manželka s milencem svým souloží.

A myslivec se plíží v lese.

A já znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší byl les,

a teď tam chcípnul pes.