Jak Ingeborg přehodnotila své priority

Obývacím pokojem zařízeným v moderním vintidž stylu se line vůně s láskou připravované večeře. Ingeborg, oblečená do přiléhavých hedvábných šatů pudrové barvy obepínajících její dokonalé křivky 90-60-90, s úsměvem a rtěnkou značky Loreál Paříž na plných rtech pokládá pekáč značky IKEA Delux s gratinovaným květákem a dlouze taženým hovězím masem z mladého býčka, jenž celé mládí běhal po argentinských pláních v Argentině, na kuchyňskou desku z italského mramoru z Itálie.

Je se sebou spokojená, večeři stihla připravit tak akorát na čas. Přesně za 15 minut se z práce vrací její drahý manžel Markus, jídlo tak stihne dosáhnout přesně té teploty, kterou má muž jejího srdce rád. Ani horké ani studené. Ingeborg se pro sebe malinko, tak aby si neporušila mejkap od Lankomu, pousměje, i po těch letech jí to připadá roztomilé. To jeho citlivé trávení, to je tak sexy.

Ještě rychle překontroluje prostřený stůl. Ach, jedna svíčka značky Jenký s vůní sekvoje v ranní rose dohořívá! A stříbrná lžička ze stříbra je nakřivo! Ladnými pohyby příbor narovná, dohořívající svíčku vymění za novou - snad Markusovi nebude vadit vůně sekvoje ve večerní rose, ranní došla, jak jen to mohla dopustit - a pospíchá se ještě malinko doupravit. Pudrem značky Dior si zkušeně přepudruje nosík vytvarovaný k dokonalosti na klinice estetické chirurgie v Ňůjorku, přičísne si bujnou lesklou blonďatou hřívu - používá výtažky z aloe vera, které neobsahují ani molekulu palmového oleje z palem - chrstne na sebe trochu parfému značky Šanel 5 a zkontroluje čas.

5 minut!

Zavolá na své dvě děti, Šarlotu Marunu Antoanetu a Džeryho Pepika Tobiáše, aby šly pomalu ke stolu a cestou si umyly ruce v šalvějové vodě ve fontáně ve foajé.

Děti poslušně cupitají ze schodů, upravené a usměvavé. Ó, jak jen je miluje. Zabrané do diskuse o politické situaci v Polynésii usedají k tabuli přesně ve chvíli, kdy do dveří vchází Markus.

Och, Markus je doma po celodenní dřině v účtárně! Jeho mužná ramena v obleku od Hugobose se rýsují v přítmí haly osvětlené jen plameny z krbu, Markus odkládá kufřík z hadí kůže z umělého hada na stůl z pravého kamene z Velikonočních ostrovů a míří do jídelny.

Ingeborg zrůžoví tváře vzrušením a něhou. Je tak krásný. A chytrý. Nikdo tak neúčtuje jako Markus! Ingeborg je pyšná, že může být jeho ženou a oporou. Není nic, co by ji naplňovalo víc než starost o jeho blaho, dům, zahradu, automobil značky LexusPlexus, motorku značky HarlejDejvidson, psa značky Hafík, kočku značky Mňauka, rybičky od Fišrmena, fretku bez značky a děti. Při vzpomínce na svou pomýlenost v mládí kroutí, opatrně, aby si neporušila svůj dokonale učesaný účes, hlavou. Jak si jen mohla myslet, že by ji pozice vedoucí NASA mohla poskytnout zadostiučinění. To plýtvání času na studiích na Harvardu v Kembridži a zbytečná stáž na Oxfordu v Oxfordu v Anglii v Evropě. Nemluvě o nudné práci na vývoji nového raketového pohonu pro cestu na Jupiter. Žila tak nenaplněně, dokud nepoznala jeho.

Své miliardy zděděné po rodičích a rozmnožené nudnou prací v NASA si nedovedla plnohodnotně užít, dokud ji Markus neřekl, jak na to. Jaké to jen měla štěstí, že si vybral právě ji!

Zavlní svůdně boky až hedvábí zašustí a s otevřenou náručí se přivine na Markusovu mužnou hruď.

Do ucha mu pošeptá slova určená jen pro jeho mužné uši. "Jak jsi se měl lásko? Chci Tě, ale nejdříve si sníme večeři o dvou chodech, ke které se podává červené víno značky Šatonédypap ročník 1874" a mazlivě skousne jeho mužný ušní lalůček svými zářivě bílými zuby. V rozrušení zapomene, že Markus je mimořádně vnímavý k bolesti. Ječící Markus si chrání pohmožděné ucho levou rukou, na které nosí hodinky značky Rolex, a pravou rukou máchá Ingeborg před očima nějakým papírem, kterého si dříve nevšimla.

"Už tě nemiluji, Ingeborg," piští se slzami bolesti v očích.

"Miluji úplně jinou ženu. Zjistil jsem to v pondělí."

Ingeborg jeho slova sice šokují, dnes je středa, ale nedává to najevo, aby si neporušila pečlivě nanesený pudr a mejkap, což Markus nemá rád. Usilovně přemýšlí. Jde to ztuha, 15 let to nepraktikovala. V pondělí byla k večeři krupicová kaše z krupice, je možné, že to způsobila kaše? Špatně ji vyfoukala? Také si vzpomíná, že vyměnila v rozprašovači vůni šťastného domova za vůni domova. To musí být ono.

"Jsi si jistý můj drahý choti?" ptá se Ingeborg klidným hlubokým uklidňujícím hlasem, stejným, kterým Markuse uspává, když nemůže po dlouhém dni účtování v účtárně usnout, a něžně Markuse laská po tváři.

"Ano jsem! A basta! Miluji Žofii Leonu a chci se rozvést. Mám tu na to papír. Chci kráčet po zbytek života po jejím boku!" zalyká se Markus.

"Ale nejdřív se na to najím, Žofie Leona se mnou dnes na večeři nepočítá," zakňourá a dívá se na špičky svých bot ušitých z kůže ocásků novorozených ještěrek.

Markus si ošplouchne ruce ve fontáně a usedá ke stolu.

"Co to tu tak divně voní? To není sekvoje v ranní rose!" popotahuje rozlíceně.

"A děti si můžeš nechat," dodává, když si uvědomí, jak na něj Šarlota Maruna Antoaneta a Džery Pepik Tobiáš civí. "Uděláme si s Žofií Leonou děti nové, Žofie Leona to tak chce a já si přeji to, co si přeje ona."

Ingeborg láskyplně obejme Šarlotu Marunu Antoanetu a Džeryho Pepika Tobiáše a poprosí je, aby se po večeři odebraly do svých dětských pokojů ve čtvrtém patře vily v novogotickém stylu.

Když jsou děti najedené a odebrané, vezme z krbu pohrabáč značky Hráblo Delux a rozmlátí Markusovi tu jeho šišatou palici na kaši.

Trochu si přitom ušpiní své hedvábné šaty, což ji malinko zamrzí, ale zkusí na to pak použít přípravek na skvrny značky Skvrnafuč.

Markusovo tělo zahrabe zítra na zahradě ve výkopu připraveném pro nový bazén s protiproudem a vířivkou. Vždy si na něj vzpomene, až bude brát Jacuzzi.

Usměje se a ani ji nevadí, že si porušila mejkap. To ji pobaví natolik, že se směje nahlas, což se jí 15 let nestalo.

Zítra zavolá do NASA a zeptá se, jestli nepotřebují helfnout s tím pohonem na Jupiter! To už se chechtá jak za mlada, až z ní odletují plátky zlata, nedílná to složka mejkapu 45+ od Lankomu, limitované to edice.

Přehodí přes Markuse přehoz od Hermese v dekoru skotský podzim a vstříc novým zítřkům a planetám odkráčí do svého budoáru ve věži.

S Žofií Leonou si to vyřídí zítra, ve výkopu je místa dost.