Jak jsem se rozhodla zachránit české důchody

"Do důchodu později než v 65. Je to nevyhnutelné," říká ministr Jurečka.

Třeštím oči do mobilu, až mám víčka v křeči. Čtu to pro jistotu znovu, vetchozrakost je potvora.

Je to tam, i když si zvětším písmo!

Srdce mi začíná bít v rytmu Beethovenovy Osudové a z očí mi vytrysknou slzy děsu.

Že já to čtu! Chci mrsknout mobilem o zem, ale bojím se, že bych ho mohla rozbít.

Jurečkovo konstatování má extrémně silné budivé účinky, kam se hrabe ranní káva. Jsem v cukuletu zcela vzhůru a rovnou se mi chce vraždit, ječet anebo se někam na pár let, tak asi na 20-30, schovat, ale protože mě rozbolí břicho, jdu trucovat na WC.

"Zachrání Husákovy děti české důchody?"

Nestačí, že nám říkají Husákovy děti. Ještě máme zachraňovat české důchody. To je fakt nespravedlivé. Nebudu to dělat!

Zrovna v pondělí jsem se masochisticky mučila představou, jak se dalších 15 let dohaduju s Indem po Týmsech, Webexech či jiných digitálních kanálech, jaký je rozdíl mezi ílérningem a virtuálním školením. Mně rozdíl i smysl debaty zcela uniká a přestřelka tak nemá konce. Jelikož se zřejmě jedná o otázku života a smrti a Ind je ulpívavý a vytrvalý, někdo holt musí umřít nebo odejít do důchodu, aby to skončilo. Ind nechápe, když se ho na oplátku ptám, jaký on vidí rozdíl mezi rohlíkem a pečivem, a že stejně to mám já s tímhle "jeho problémem". Je pořád dotěrnější a začíná být drzý. Neobměkčí ho ani, když rohlík nahradím chlebovou plackou.

A teď se budeme dohadovat 20 let. 30 let!

Přes slzy skoro nevidím, co se v článku píše dál.

Vyskakuje na mě banner "Prodýchejte se ke klidné mysli. Jak zatočit se stresem."

Tak to už fakticky přeháněj.

Jako důkaz existence umělé inteligence dobrý, ale ocamcať pocamcať.  Snaží se mě to uklidnit, abych se nezabila dřív, než odvedu do sociální kasičky desátky. To je fakt fikaný. A taky dost strašidelný.

Zkouším se nadechnout, ale jde to ztuha. Mám vzteky stažený hrudní koš a bránice mi zatlačila plíce do krku.

"My bychom snížili zásluhu za odvedené pojistné a za vyšší příjmy. S tím, že lidé, co mají vyšší příjmy anebo nemají děti, tak mají větší prostor pro soukromé úspory, ..." čtu a přestávám dýchat úplně, což má pozitivní vliv na můj vystresovaný organismus ve smyslu, že na chvilku omdlím a je mi okamžik o dost lépe.

To samé se muselo stát i autorovi článku, protože následuje resuscitační informace ministra, Jurečky, že se neplánuje zásluhovou část omezit výrazně.

Uf, omezí se nevýrazně.

Takže dobrý.

Všichni budeme mít nakonec skoro stejný prdlajs.

Nalijme si čistého vína, tedy spíš čisté vody, anebo vody. Nač vyšilovat. Ti z nás, co se důchodového věku dožijí, mohou být v klidu. V devadesáti toho člověk zas tolik nesežere a nevypije, metabolismus je už tak pomalý, že v podstatě hibernujete, módu a šminky neřešíte, kadeřníka nepotřebujete, vlasy jste si dávno vyškubali při hovoru s Indy, mráz už necítíte, ceny energií vás netrápí, takže dobrý. 

Zbytek šťastlivců zemře v práci při plnění pracovních povinností, a nemusí se výší státní apanáže vůbec trápit. A ten pocit, že jste zachránili české důchody! To je bonus. S tím se umírá úplně krásně a nezáleží, zda je to s krumpáčem či razítkem v ruce. U nebeské brány se s potvrzeným a podepsaným evidenčním důchodovým listem nemusíte vůbec strachovat, kam vás svatý Petr pošle. 

Jen si to prosímvás podepište ve správný kolonce, ať neskončíte víte kde. 

To vymysleli vlastně hezky, říkám si, když zapínám počítač. Dalších 30, 40 let to vydržím.

Já ty české důchody prostě zachráním, jakože je rohlík pečivo!