5. Jak se naše rodiny oficiálně sešly kvůli plánování a jak jsme obdrželi instrukce

Zpět k návštěvě u Bobů. Jistě už chápete, že pokyny nehandlovat a nevtipkovat byly nutné. A vyplatily se. Tatínek byl během návštěvy mimořádně tichý. Ne, že by si vzal k srdci naše domluvy. Mlčel, protože byl konsternovaný a možná i trochu vyděšený. To bylo co říct, vyděšeného jsem ho nikdy předtím neviděla, a to pracoval s divou zvěří. Jeho nezvyklá zamlklost vystrašila následně i mě. Postupně se přidal lehký záchvat paniky. A pak těžší záchvat paniky. Pak šok.

Bobovic bydleli v malé vísce v malebném šedivém paneláku uprostřed polí. Symbióza městského luxusu a výdobytků venkova. Naše výprava sice vyrazila na sraz rovnou z chalupy, ale naše ruce byly umyté a oblečení čisté. Nikde na viditelných místech nebylo žádné bláto, krev, sláma ani jiná špína a Bulinku jsme nechali doma. Poučeni o pořádkumilovnosti paní Bobové jsme se raději zuli už v autě. Po přivítacím aktu v předsíni, kde jsme všichni nechtěně vytvořili špunt a s obtížemi a trapnými poskoky se pak prodrali dále do hloubi vypulírovaného umakartového jádra, nás budoucí příbuzní usadili na gauč v obýváku. Tatínek později poznamenal a nadále na tom trvá, že sedací souprava musela být jistojistě čerstvě zakoupená nebo půjčená. Proč jinak by pod nás nakladli noviny a igelit? Já si myslím, že s tím igelitem to přehání, ničeho jsem si nevšimla, úplně popřít to ale nemůžu, patří to do kategorie vzpomínek, které jsem se později snažila usilovně zapomenout. Po úvodních zdvořilostních frázích typu, "to nám ty naše děti dělají radost, ha ha ha", kdy jsem se trapností lepila k igelitu, nám bez zbytečných okolků pustili videokazetu se záznamem svatby jejich prvorozené dcery. Pro inspiraci, jak bychom to i my mohli mít krásné. Přinejmenším. Z hovoru vyplynulo, že klesající standard se neočekává. Vždy je co zlepšovat a co by na to sousedi, kdyby úroveň byla horší. Dostalo se nám poučení, že je to jen "návrh". Ve smyslu, že se samozřejmě nemusíme omezovat počtem hostů (na videu jich křepčilo asi 70 nebo 700, v tom reji se to nedalo spočítat), hudebních těles (dechovka se preferuje, ale není podmínkou, ale...) a výzdobou (kreativitě se meze nekladou). Naše rodina přestala nějakým zázrakem mrkat a čuměli jsme jak Arabové na žlutou, což mě zpočátku rozesmálo. Vesele jsem se snažila v duchu spočítat, kolik máme asi tak přibližně příbuzných a jestli si budeme muset zaplatit nějaký komparz, protože mi na to stačila jedna ruka. Kde se takový svatební komparz pronajímá? Třeba nám Bobovi půjčí pár svých příbuzných a my to nějak pokryjeme. To jsou starosti. Ha ha ha.

Smích mě přešel ve chvíli, kdy na gauči v našich zpocených dlaních za šustění igelitu začalo kolovat svatební a předsvatební album. Byly tam i předsvatební fotky se svatební tématikou! Vpravo na gauči jsem zaznamenala varovné impulsy, že tatínkovi dává to mlčení hodně zabrat. Samým soustředěním mu cukaly koutky, pravé oko a pravá noha. Jen aby nedostal mrtvici, strachovala jsem se. Mohl by upustit album a poničit tak vzpomínky na svatbu Bobovic jediné dcery. Maminka, moc hodná a nekonfliktní osoba, samovolně oněměla už v předsíni ve špuntu a od té doby se jen dost divně usmívala a občas roztřeseně pochválila gaučík. Mně se chtělo plakat, naštěstí jsem měla z toho deficitu mrkání vyschlé oči, trochu kakat a blinkat, asi těhotenství kombinované s hrůzou.

Bobovic už tehdy prokázali, že jsou neskutečně praktičtí a vizionáři k tomu. Asi nějak tušili, co s námi svatební video a album udělá, proto ten igelit! Podezírám je, že kazetu a album už ukazovali někomu před námi.

Po návratu na chalupu to tatínek zprvu moc nekomentoval. Snažil se to celé zpracovat nebo zapomenout. Taky trochu kul pikle. Maminka musela být vyděšená k smrti, soudím podle toho, kolik brambor toho večera oloupala, přestože nikdo neměl hlad. Bob byl také vystrašený, domů v té době moc nejezdil a trávil raději čas u nás na chalupě. Tehdy mu to ještě nepřipadalo, jako ztráta času. Začali jsme to chápat. Musel to být i jeden z důvodů, proč Bob pak koupil tu postel. Bobovi rodiče se navíc v té době rozváděli. Jejich výsostně matriarchální svazek se rozpadl z důvodu otcova záletnictví. To možná vysvětluje fixaci Bobovy matky na plánování svatebního obřadu, asi chtěla napravit, co sami podcenili. Dedukuji, že měli jen obyčejnou svatbu! Určitě neměli album!