Kapitola 4 - Tanec na střeše

V tomto příběhu není magického asi nic, ale stejně jako krmení vos se podobný výjev běžně nevidí a potvrzuje se, že Genius loci je opravdu vtipálek.

Rodiče mají na střeše přimontovanou nádobu, takovou cisternu naplněnou vodou, která je ohřívána solárním panelem. Ušetří tak prý spousty peněz za teplou vodu, a to i v zimě, pokud přístroj nezamrzne. Jeden by se divil, že ještě nejsou milionáři. Maličkou vadou na kráse je, že když svítí slunce, ohřívá se nekontrolovaně v nádobě voda a musí se odpouštět. Jinak by to buď vybouchlo, z hadic by začala stříkat do okolí vařící pára, nebo by se nádoba vznítila, vznesla a odlétla, nevím přesně. Za slunečného počasí se proto musejí pořád koupat. Přeci to nebudou odpouštět jen tak nazdařbůh. Jsou v létě krásně čisťouncí a voňaví. Jako poupátka. Nikdo z řadovky tak nevoní. Jen je to trochu teror. Cokoli dělat musíte, časem ztrácí na kráse. Jsou například u nás na návštěvě, najednou se zahledí z okna, provedou nějaký výpočet, vyhodnotí riziko výbuchu, a pokud usoudí, že existuje, vyráží domů se slovy, "musíme se vykoupat". Kdybyste nevěděli, o co jde, mohli byste si myslet, že máte doma špínu. Nevím, jestli si na sebe neušili bič. Za ušetřené peníze sice pak nakoupí sýr a salám v akci, ale za cenu poloviny života stráveného ve vaně s časovanou bombou nad hlavou.

Jedou-li například na chalupu, je nutné tu věc vypustit. Občas také musí tatínek vylézt nahoru na střechu a provést s tou obludností něco, co moc nechápu. Očistit panely nebo profouknout hadičky. To není klíčové. Klíčové je, že tatínek vyleze s obtížemi do schodů, není to dávno žádný sporťák a při svých 192 centimetrech a váze 130 kilogramů nepatří k mrštným střecholezcům. Podezříváme ho, a on se tím ani netají, že se snaží překonat maminčin skok a převzít její prvenství. Ze střechy je to už hodně metrů. Asi by vyhrál.

Zatím se naštěstí vždy dostal bezpečně dolů, ale jednou měl trochu namále. To, když za obzvláště horkého dne, kdy teplota vzduchu přesahovala 35 stupňů ve stínu - a stín na střeše v poledne není - vyšplhal nahoru, aby urgentně něco provedl cisterně dřív, než se vznítí. Není dnešní, tak se po střešní krytině pohybuje bos, aby měl kontakt s podlahou a lépe se tam udržel. K nádobě se nějak dostal. Než chodidlům došlo, že hoří, a poslala zprávu výše do mozkové kůry, uplynulo pár minut. Málem se ale nedostal zpátky. Krytina je vyrobena z černého eternitu, a ten byl toho dne skoro tekutý. Jako kočka na rozpálené horké střeše se přískoky snažil dostat zpět a nespadnout. No uznejte, vidět hrocha poskakovat v poledne po střeše a tančit okolo cisterny, to se vám jen tak nepoštěstí.

Genius loci se musel za břicho popadat.