12. Kdybych si tenkrát tu knihu přečetla, mohla jsem se poučit a naše manželství zachránit

Shrňme si to. Všechno beru na sebe. Nedivím se, že jsem se Bobovi zošklivila. Začínám se ošklivit sama sobě. Naprosto rozumím, jak musel Bob strádat. Byl statečný, že to tak dlouho vydržel a nezešílel nebo nás nepozabíjel. Potřeboval si najít spřízněnou duši, aby to dal. Měl na to jako právník právo. Místo toho, abych s ním visela na skále jako vejce vejci, či šlapala zamilovaně bok po boku ve vánici s tuleními pásy na skialpech do kopců, jsem se, husa líná, válela s Bobky na chalupě a provozovala podvratnou činnost typu houbaření, sběr borůvek, procházky po lese, jízda na kole po obyčejném lese v jen mírně zvlněném terénu, dokonce jsem si libovala v dekadentní jízdě z kopce (podotýkám, nikoli strmě dolů po sjezdovce, z normálního kopce), v nudném grilování a tlachání a totálně nesmyslné četbě. Četla jsem i knihy, které nic praktického nepřináší! Kdo normální plýtvá drahocenným časem na četbu Pána prstenů a jiných braků? Co komu rozumného přináší vymyšlené příběhy? Kdo se uchyluje do imaginárního světa? I při četbě Čapkova Roku zahradníka jsem měla pocit, že se flákám, a to tam prosím je poměrně dost praktických rad a doporučení. Když mě Bob načapal s knihou ze žánru sci-fi, připadala jsem si jak flákač roku a měla jsem tendenci si jít rychle zaběhat, abych to napravila. Jednu dobu jsem měla tak svalnaté tělo, že se i Bob divil co se děje. Bob měl v knihovničce jeden, dva regály, zato plné hodnotné četby. To je jedna z mála věcí, která nám po něm, krom kladiva, zůstala. Spisy Winstona Churchilla, Teorie chaosu, pojednání o Shroedingerově kočce, Encyklopedie vína a jiné užitečné knihy. Když už číst, tak něco poučného.

Jednou mi pod stromeček pragmaticky věnoval knihu Proč muži lžou a ženy pláčou. Bob byl obecně málomluvný a asi to považoval za dostatečné vysvětlení, proč nechodí domů, lže mi a já že jako nemám důvod kvůli tomu vyšilovat a bulet. Musím uznat, že načasování bylo dokonalé a dar mě dojal k slzám. Ne, nezabila jsem ho. Ano, divím se, že jsem to neudělala. Knihu jsem (patřičně vztekle a trochu tajně) zahodila a raději se pustila znovu do Pána prstenů. Mám ráda, když je zlo a dobro pěkně definované a dobře to dopadne.

Je možné, že kdybych si tenkrát tu moudrou psychoknihu přečetla, mohla jsem se poučit a naše manželství zachránit. Nabídnutou ruku jsem promarnila a tchynina kletba se naplnila.

Prostě to nedopadlo mojí vinou z výše vyčíslených důvodů a tím analýzu uzavírám.

Zakončuji pojednání slovy mého bratra: "život je jeden z nejtěžších".