Neposlušná dívka aneb proč se vyplatí poslouchat maminku

Za hřebeny hor slunce zapadá, nesměle svítí do jezera.

Za vodou zelenou v rákosí na kraji mola choulí se tiše něčí dcera.

Dívčina matka měla zlý té noci sen.

Plakala, prosila, nechoď dnes, dcero má, nechoď dnes k vodě ven.

Dívku však jezero vábí, cítí divné pnutí.

Proč ji jen matka zas zavřenou doma sedět nutí.

Večerní vánek čechrá jí kadeře, chodidla ve vodě smočená.

Ospale dívá se pod hladinu, ve svém nitru je zavřená.

V tom na topole podle skal, zelený mužík zatleskal.

A slunce strachy zapadlo.

A my víme, jak to dopadlo.