O stromu

Byl jednou jeden strom, na kopci hrdě stál,

kořeny ze skály obrovskou sílu sál.

Korunou listnatou do nebe díval se,

vítr ho objímal, do rytmu kýval se.

Větvovím zkrouceným s vesmírem propojen.

Laskán byl paprsky, sluncem byl opojen.

V západu slunečním listy mu zářily,

tráva, mech, kapradí pod stromem svítily.

Listoví šumělo, zpívalo, vonělo,

a mně se odtamtud domů jít nechtělo.

Budu tu sedět a číst si už na věky!

Už nikdy nehnu se tady z té paseky.

Zůstanu na skále, ke kmenu přirostu,

za týden, za měsíc, mechem si obrostu.

Stanu se stromem, skálou a kapradím.

Je dobré mít cíl a plán!

Říkali.

S tím si já poradím.

Budu strom a na kopci budu hrdě stát.

Jen toho kůrovce budu se trošku bát.

A motýle.

A brouke.

A dřevorubce.

A toho, že stojím v jiném okrese a kořeny zasahuji do jiného kraje.

Ani stromy to nemají lehké.