O tom, jak sousedovic pes mimořádně divně štěkal a Vasilovi se to nezdálo, na zahradě byli lupiči, Mišák použil nepřiměřenou obranu a zachránil trubky 

Neděle večer.

Dočítám závěrečnou kapitolu detektivky s Joonou Linnou. Je to strašně napínavý. Až tak, že strachy okusuju růžek peřiny. Doufám, že to Joona přežije. Tyhle severský autoři nejsou žádný ořezávatka, to jsou regulérní psychopati. Klidně hlavního hrdinu zmrzačej nebo dočista usmrtěj nějakou krutopřísežnou metodou i na poslední stránce.

Joona přežil, ale nevypadalo to dobře. Peřinu mám dočista ožužlanou a kousla jsem se do jazyka. Srdce se pomalu vrací k sinusovému rytmu a vyplavený adrenalin se odplavuje. Odkládám na noční stolek čtečku.

Asi neusnu.

Usnula jsem jak dřevo.

Probouzí nás zvonění mobilu. Oba jsme s Mišákem okamžitě vzhůru a třeštíme oči jako vejce vejci. Noční telefonát je sám o sobě děsivá záležitost a v kombinaci s detektivkou před spaním máte na infarkt zaděláno. Něco se muselo stát a nebude to žádná legrace, protože v jednu v noci by vás rozesmát chtěl leda magor.

Není to magor, je to sousedka z domku naproti přes zahradu. Mají hysterického psa, který dokáže několik dní nepřetržitě štěkat, aniž by se nadechl. Je to dost otravné. Štěká i teď.

Mišák má hlasitost v telefonu na maximum, takže slyším, jak Natálka se silným ruským přízvukem vzrušeně vykládá, že jejich pes divně štěkal, tak se šel Vasil (muž) podívat, proč neštěká normálně, a přitom zjistil, že nám po zahradě okolo skleníku chodí dva chlapi.

Co?

Moje mysl začíná pomalu šrotovat.

Mišákova očividně taky.

Určitě vrazi s mačetama a motorovkama. Kdo jiný by chodil okolo skleníku v noci? V zimě?

Z okna nevidíme bohužel nic, skleník není v zorném poli.

Mišák statečně otvírá okno a vyklání se, aby zjistil, zda sousedka nelže.

Nelže.

Pes úplně šílí. Vasil měl pravdu, štěká jako o život!

Být to na mně, vyřešila bych situaci tak, jak se takové situace v normálních rodinách řeší. Vlezla bych si pod peřinu, protože tam na mě vrazi nemůžou. Když vám přitom nic nevyčuhuje, nemůžou vás najít a dostat. To snad ví každé malé děcko.

Tak každé očividně ne.

Jsem už skoro zavrtaná bezpečně v dekách, když si všimnu, že Mišák se vytratil na chodbu (!) a nechal mě samotnou (!) aniž by za sebou zamknul!

S vědomím, že smrtelně riskuju, což normálně nedělám, se odkopávám a jdu se podívat, kam ten blázen šel.

No kam, šel dolů! Tam, co jsou ty vrazi.

Křičím na něj, že hlavně ať ho proboha nenapadne jít se podívat na zahradu, jestli jsou to opravdoví vrazi. Přesně takovou blbost dělají lidi v hororech a my se jim smějeme a říkáme, že to my bychom se tak nikdy nechovali, ha ha. Tedy já určitě ne.

Bohužel, párkrát se už potvrdilo, že Mišák má problém s pudem sebezáchovy. Na půdě například v noci cosi rachotilo a znělo to přesně jako banda mordýřů nebo vzteklých leopardů. Já, hlavu pod peřinou mumlající ochranná zaklínadla, on se jde v pyžamu podívat, co to je. Co by to jako mohlo být? Víla? Koťátko? Co by dělal, kdyby to byla banda mordýřů nebo vzteklých leopardů, to mi nedokázal rozumně vysvětlit. Na dotaz, co bych dělala já, kdyby ho sežrala banda rozlícených mordýřů nebo vzteklých leopardů a nestačilo jim to, se jen divně usmíval.

Ani ne za minutu se muž domu vrací do pokoje a v ruce drží sekeru.

Teď už se bojím opravdu a zároveň se mi chce hrozně smát.

Znovu jde k oknu rekognoskovat situaci a pak beze slova mizí v temné chodbě.

Úplně jako Joona Lina! Toho párkrát ale pěkně ztřískali.

Tentokrát ani nestihnu dokončit bezpečnostní pokyny a slyším, jak odemyká dveře na zahradu.

Pak už jen, nakloněná přes zábradlí, slyším lomoz, huhlání, bouchání, zvonění telefonu, lomoz, další huhlání a pak vidím dole v chodbě vedle Mišáka v tričku a trenkách dvě temné postavy v černém. Operativně zvažuju, zda mám volat polici, skočit rovnou dolů na ty vrahy a uzemnit je, něco popadnout a hodit to po nich a pak skočit na vrahy a uzemnit je, nebo vlézt pod peřinu a dělat, že jsem nic neviděla.

Těsně, než se rozhodnu hupsnout pod peřinu si všimnu, že lupiči mají na zádech nápis policie ČR.

Uleví se mi, policajti přeci pomáhaj a chráněj. Přesto raději vyčkávám v bezpečí prvního patra. Kdo ví, co si pod tím pojmem představují.

O pár minut dříve:

Mišák ve vytahaných trenýrkách na spaní a tričku odemyká dveře na promrzlou zahradu, aby se podíval, zda jsou vrazi skuteční.

V jedné ruce legálně drženou sekeru, v druhé mobil a svazek klíčů.

Po zamrzlém prkně opatrně vylézá v pantoflích značky crocs made by China před dům.

U skleníku se krčí dvě temné postavy. Sousedovic pes štěká jak pominutej.

Hlubokým hlasem zvolá: "Co tam děláte!!!???"

Chvíli se nic neděje, pak se od zdi odlepují dvě temné siluety a vydávají se pomalým klátivým pohybem směrem k němu. Zakuklenci. Jsou to vrazi!

Mišák ladným pohybem duchapřítomně skáče zpět do domu (plusový bod), přibouchne za sebou dveře, zamyká a v letu přijímá telefonát sousedky křičící "už jsou u Vás u domu a svítí si na dveře baterkou!!!!"

Pes se může zbláznit.

Do jekotu psa Baskervilského a sousedky Natálky, kterou má stále na uchu, se zpoza dveří ozývá: "Otevřete, tady policie!"

"Já Vám ale nevěřím!" kontruje statečný Mišák (další to plusový bod).

Za cca 3 sekundy na to otvírá (minusový bod, já bych neotevřela ani za milion).

Před tím však prakticky odkládá sekyrku mezi hromadu nářadí na stolku (plusový bod). Prý trenky nemají kapsy a musel jednat rychle. Uložit, uschovat, ale zároveň mít po ruce pro případ potřeby.

Do domu vstupují dva černý zakuklenci.

"Tady někdo bydlí???" diví se upřímně a vyděšené oči jim svítí do tmy (podle mě si v tu chvíli museli myslet, že je to Mišák, kdo sežere je). Vzápětí šeptem prosí, ať nerozsvěcuje, že prý hledají dva lupiče, a to se dělá lépe po tmě.

Mišák jim obratem dává pokyny, kde by se lupiči přibližně mohli ukrývat, a vypouští je bez zbytečných oficialit druhým vchodem na dvorek.

Zamyká za nimi a jde si lehnout.

Praktický muž činu.

A já jim ani čaj nenabídla.

No a pak už jsme moc nespali, protože jsme se báli, že se lupiči schovali vedle v budově starého pivovaru, protože policajtům Mišák zapomněl říct, že to je pravděpodobné, a poslal je pryč špatným směrem, a že vyhladovělí, lupu chtiví zloději prolezou k nám na půdu a napadnou nás shora a sežerou dočista dočista. Také jsme se báli, že se policie ČR vrátí a Mišáka zatkne nebo zapíše do Hamánkova registru Covid hříšníků, protože jim dojde, že při kontaktu s domnělými lupiči neměl ústa ani nos chráněná respirátorem FFP2. On neměl ani roušku!!!! Mohl lupiče nepřiměřeně napadnout koronavirusem!

Ráno se pak u nás zastavili jiní policisté, že prý ty loupežníky chytili.

Seděli na hromadě měděných trubek, trubky. Určitě bez roušek.

Mišák je poslal správným směrem a zachránil hromadu mědi před uloupením.