Skřítek Olda a kopretina

Je neděle, a to by se nemělo dělat nic těžkého,

pomyslel si skřítek Olda a podrbal se zamyšleně na čele.

Rozhodně moc nepracovat, malinko se povalovat a k lenošení dát si něco malého!

Zastříhal nad tou myšlenkou vzrušeně ušima a zatvářil se na svět neskutečně vesele.

Co já jen udělám, abych tu neděli využil, jak se patří na skřítka?

Stříhání milé děti zabralo, Oldovi vzápětí naskytla se lákavá nabídka.

Jak si tam na louce s ušima v oblacích šťastně dumal na sluníčku,

hlavu k němu zvysoka sklonila kopretina, rozvážně a pěkně pomaličku.

Pojď si k nám poležet, když je ta neděle, šeptla mu vábivě, jak to kopretiny dělají.

Trochu Tě pohoupeme, kopretiny v neděli beztak na práci nic důležitějšího nemají.

Tak se tam spolu houpají

A žádné starosti nemají.

A i vy milé děti vypněte ty telefony a šup šup ven, pěkně se rozhlédněte okolo sebe, ano i vzhůru se koukněte, někdo vás třeba pohoupe.