Telekonferencování, aneb život v globálním světě

Nejen oteplování se globalizuje. Všechno se globalizuje. I většina firem je dnes nadnárodních, s globální působností. Jejich centrály čili hedkvótry, jsou kdesi v zemích bohatších, vyspělejších, krásnějších, spravedlivějších a obecně tak nějak lepších než země ostatní, kde mají tyto korporace pobočky. Tyto satelity či planetky Velké Matky pak bývají rozděleny na skupiny a podskupiny. První parta, partička A, to jsou ty vyspělé, bohaté a transparentnější národy, bez ohledu na to, co se tím myslí. V těchto zemích žijí samo sebou lidé krásní, inteligentní, čestní, přirozeně angažovaní a schopní rozhodovat a nenuceně s grácií řídit ty druhé. Pak je tu skupina B krajin středního typu, takže ani ryba ani rak, s průměrným zacházením, aby se moc neurazily, ale zase aby si moc nemyslely a dělaly, co se jim řekne. Občas se v béčku najde někdo, kdo se vyšvihne tak vysoko, že smí jako rovný s rovným hovořit s lidmi z áčka. Přesněji, smí mít ten pocit. Zbývají nám ty ostatní, céčáci. Malé trapné zemičky, plné blbých a zkorumpovaných, netransparentních pracovníků, které je třeba zotročit a předělat k obrazu centrálnímu. Někteří ze skupiny C se úporně snaží vetřít se do přízně áček, udělali by pro to cokoli, i ledvinu věnovali, ale šance mají mizivé. Áčka v nich však šikovně dokážou vyvolat pocit užitečnosti a důležitosti. Neopomínají jim neustále připomínat, jak převelice platnými členy korporace jsou, že každé ozubené kolečko je nedílnou součástí celého globálního stroje, a že být céčkem je čest. Většina jim na to skočí a pak se v tom motají, jak Maďaři v kukuřici. Maďaři jsou mimochodem také céčko.

Poslední skupinou, skupinou I, jsou Indové. Těch je strašlivě moc a byli dříve kolonií části skupiny A, což je teď trochu tabu. Nyní, v době lepší a spravedlivější, se s tím snaží bývalí kolonisté korektně vyrovnat. Šťastnější íčka se tak vyšvihla na vysoké pozice ve vedení firmy, a mohou tak dirigovat telekonference a samostatně prezentovat. Těch ostatních íček je převelice mnoho, nemají to vůbec lehké, a tak udělají za hubičku cokoli, v jakémkoli množství a kvalitě. A kvalita spíše odpovídá množství. Je to ale levné, snižuje to náklady a ulevuje koloniálnímu svědomí. Pokud si někdo na kvalitu stěžuje, je mu tento fakt důrazně připomenut s poděkováním a ujištěním, že se to ví a řeší. Takže stěžující má pocit, že pro kvalitu udělal maximum a je spokojený.

Bez ohledu na příslušnost ke skupinám, všichni spolu komunikují tak, že telekonferují. To je logické. Nepojedete si pokecat do Indie nebo Ameriky, na to není čas a peníze. Fesjstůfejs mítinky se dělají také, ale vocamcať pocamcať a díkybohu za to. O těchto taškařicích je jiná kapitola. Telekonferování je sice trochu virtuální, ale občas si někteří odvážlivci připojí ke svému profilu i fotku, a vy máte skoro pocit důvěrného pokecu tváří v tvář. Najdou se i kreativci, a tak k vám někdy hovoří kopretina, slunečnice či lyžař v kukle, ale na pocitu souznění a blízkosti to nic nemění. Patříte prostě ke skupině, co řeší stejný problém.

Můj problém je, že často nechápu, jaký problém se řeší. I problémy jsou tu hodně virtuální, a ještě jsem tomu neuvykla. Je klidně možné, že to nechápou i ostatní, ale dokážou to velmi dobře maskovat. V tom já mám stále veliké mezery.

Pro dokreslení, probíhá to nějak takto.

11:45 Z poštovního klienta na mě vyskakuje okno se zprávou, že mi za 15 minut začíná telekonference. Jako vždy mě to překvapí. Nemám dobrý tájm menežment. Název akce je záhadný. Jednotlivá slova chápu. Dohromady to nedává smysl. Rozumím jen, že to má trvat 2 hodiny. Je to trochu nefér, mám hlad, ke skoro poledne. Nesmím být sobec, existují časová pásma, kde nebožáci mají 8 večer nebo 6 ráno. Existují země, kde je hladomor! Otevřu program, třeba se dozvím více. Jednotlivá slova chápu. Dohromady to nedává smysl. Tak to asi bude důležité.

11:55 Jdu si čurnout a uvařit si alespoň kafe s cukrem, abych zahnala hlad. S nízkou hladinou cukru se mi stává, že jsem mimo ještě víc než obvykle a vidím víc výjevů než obvykle.

12:00 Nasazuji si sluchátka a připojuji se do virtuální místnosti plné kolegů z celého světa. Mezinárodní šum mě fascinuje a uspává. Na obrazovce začínají naskakovat ikonky všech účastníků. Dnes nás je asi 250.

Strachy nadskočím, když se mi před očima zjeví fotka kolegy ze Saudské Arábie. Vypadá jak Sadám Husajn. Zklidním se až nad obrázkem vylidněné Mexičanky v sombréru. Kolega s Nizozemska vypadá jako mladší bratr Sadáma Husajna. Jeden z jevů globalizace. To červený autíčko je kdo? Aha, kreativní Maroko. Uvažuji, že si tam dám foto Pamely Anderson nahoře bez, když je to jedno.

12:15 Pořád nic, jen mezinárodní šum. Hodně lidí je technicky gramotných natolik, že se dokáže kliknutím na link v poště připojit, nezvládají však již žádnou z dalších vymožeností teletele aplikací, tudíž se nedokážou vypnout, a tak je slyšet neskutečný lomoz. Málem mi praskne bubínek v okamžiku, kdy kdosi zařve nějakou hatmatilkou cosi, co musí být buď bojovým zvoláním těsně před útokem, nebo voláním o pomoc těsně po útoku. Strachy ani nedutám.

12:25 Začíná mě bolet hlava, asi se mi stresem zauzlovaly mozkové závity.

12.30 Konečně to začíná. Vedoucí telemostu Kurkuma Karipurma Hašašita nás vítá. Podle hlasu soudím, že je to muž. Čte nám agendu. Ani takto oficiálně přečtené mi to smysl moc nedává, ale jsem zvyklá, tak už tolik nepanikařím. Indický přízvuk navíc dodává tématu nádech exotiky. To znamená, že nerozumím ani zbla. Naštěstí Hašašita spouští prezentaci. Má krásné barevné slajdy. Text má přehledně členěný dle zásad správné prezentační praxe. Problematiku ilustrují pestrobarevné obrázky. Sice nadále nechápu, o čem a proč o tom vlastně mluví, ale má to hezké. Je šikovný.

12:40 Vypadá to, že ani Hašašita nechápe, o čem mluví. Čte už potřetí jednu větu.

12:45 Znovu si raději otvírám program. Jsem tu správně? Nepřipojila jsem se někam, kam nepatřím? To už se mi také stalo. Kdo je Hašašita? Kdo je Global Amipurpus XY tým? Co to je Amipurpus? Mám s tím něco společného? Uteklo mi zase něco? Asi ano, když se hovoří o jeho aktualizaci. Potí se mi ruce. Mám nízkou hladinu cukru v krvi. Honem si loknu kávy.

12: 50 Je to tady, začínám vidět výjevy. Německý kolega má profilové foto Darth Vadera.

12: 55 Už zase mám existenciální myšlenky, chce se mi blinkat a nechápu, co tu dělám. Proč jsem se tak dobře učila? Kdybych byla hloupá, mohla bych si šťastně popelařit.

13: 00 Slovo si bere Dontikurty Hemalata. Dontikurty Hemalata? To mě na chvilku probere a dalších 10 minut se dětinsky chechtám. "Dontikurty Hemalata, nešahej mu na varlata!" mám chuť zařvat do sluchátek. Na poslední chvíli se ovládnu. "Nebuď jak malá, holka!" Dám si lehkého políčka a dopíjím kávu. Hemalata má ještě lepší angličtinu než Hašašita a ještě divnější téma. "Maximalizace efektivity využití Kroňosu". Kroňos, to bude nějaká planeta asi. Opět přichází hysterický záchvat smíchu. Zbytek kávy končí na klíně. Mém. Naštěstí je studená.

13.15 Ozve se šílený kovový zvuk, tupá rána, pak zase kovové chřestění. To je jasný důkaz toho, že vysílají z jiné planety. A já se bála, že jsem mimo já. Přitom mimozemšťani jsou oni. Hašašita a Hemalata jsou Emzáci z Jupitera! Mají kovová varlata?

13.20 Slovo si bere Harry Cosi. Asi Potter. Anglán jak vyšitej. Nejspíš člen královské rodiny, říkám si, když nám s aristokratickou nadřazeností ukazuje tabulku s nějakými klikyháky, kterým mi blbečci nemůžeme rozumět, což on, princ Harry, chápe a nezlobí se na nás. Hrozně mě rozčiluje, jak mlaská. Co to mají za zvyky ty magoři ze skupiny A? To mlaskání má být jako co? Dávám si zvuk na minimum.

13:35 Vymlaskal mi do mozku díru!!! Zabiju se. Mám hyperexistenciální myšlenky. Jak se píše výpověď? Nenávidím Angličany a Indy. Proboha, jsem rasista!

13:45 Harry se s mlasknutím táže, zda jsou nějaké dotazy. To víš, že jo, mlaskatůro, říkám si, avšak k mému údivu jsou. Silou vůle se donutím nezařvat, že bych chtěla, aby to celé zopakovali, páč to bylo děsně very interesting a jestli by nemohli mlaskat víc nahlas, že jsem si to neužila. Udělá to za mě ale Rumunka, která orgastickým hlasem deklamuje, jak úžasně zajímavé to bylo, a jak děkuje, a pak se zeptá na totální ptákovinu. Mlaskače to zřejmě nabudí, mlaskne ještě víc od plic a 5 minut jí děkuje, za otázku, aniž by jí na ní odpověděl. Určitě má erekci. Fujtajxl.

Následuje dalších 15 minut otázek, které podle mě nejsou otázkami, a na které proto nelze odpovědět, ale všichni jsou zjevně šťastní a spokojení, jak to bylo užitečné. Ještě, že je to virtuální, pomyslím si s úlevou, jinak by se všichni samým blahem začali spolu pářit.

14.00 Vedoucí telemostu Kurkuma Topinambura Karipurma Hašašita nám děkuje za vandrfůl mítink, příští sešn prý bude v pátek v noci. Všichni se těší a loučí se s vidinou, že zase síjůsůn. Potlačuji nutkání zařvat, že proč to není v sobotu dopoledne, ale ovládnu se a mlčky se odpojuji od skupiny. Dojde mi včas, že Indové pracují i v sobotu, a že by mě mohli vzít za slovo.

Hlad mě přešel. Výjevy stále vidím. Měla bych se nad sebou vážně zamyslet. Popeláři jsou taky užitečný.