Pracuji v centru Prahy. Super. Už nějakou dobu nebydlím v Praze. Už ne tak super. Vlak nám tam, kde lišky a letadla dávají dobrou noc, jezdí jednou za hodinu a jen, když jsou příznivé povětrnostní podmínky a strojvedoucímu se chce. Navíc, jízdné pořád zdražuje, aby měli na opravu kolejí, které v teple bobtnají a v zimě se smršťují, což způsobuje časté výluky. Asi ty koleje nakupují ve stejném obchodě, jako materiál na výstavbu silnic a dálnic. Proto většinou jezdím do práce autem. Teď hodně lidí naštvu, patřím mezi vyvolené s vlastním parkovacím místem. Ha! Vím, že to není ekologické! Ha! Kašlu na to. Nemám nervy na to být vysazena uprostřed polí a ponechána svému ostudu jen proto, že někdo běhá dvakrát týdně po kolejích. Mimochodem, to jsou dost trapné výmluvy, milé ČD!

Do práce to mám necelých 25 kilometrů. Pokud ale jedete rychlostí 10 kilometrů za hodinu, dost se to vleče. A jelikož se všichni nebožáci, co vyrazili za prací ze západu na východ, což je úplně opačným směrem, než se u nás jezdilo za prací dříve, slejí do jednoho hlavního přítoku tunelu Blanka, je to celkem vtipná podívaná. Vtipná, pokud nejste přímým účastníkem té hry. Ano hry, v tom není možno vidět žádnou nahodilost. Nejen, že se TI, co tomu velí (budou to asi TI samí, co rozhodují o změně letního času na zimní), vůbec nesnaží nějak zkorigovat uzavírky, rozkopávky a vykopávky a výrobu různých typů děr na přítocích do Prahy. Mám teorii, že ONI jsou o stupeň dále, a že JEJICH cílem je záměrně způsobit co největší špunt, zácpu a chaos. Na to všechno mají vázané své roční bonusy, což je motivuje k vynikajícím výkonům. Úkol zní jasně, nenechat nikoho, kdo bydlí do 15 km od centra, projet pod 60 minut. Jak jinak by bylo možné, že vždy tak organizovaně a systematicky dokážou udržet všechny příjezdy více či méně neprůjezdné, dokonale náhodně to měnit, aby ten jeden směr, kterým se dá jakž takž proskákat, byl patřičně utajen, a tak profesionálně mást alternativně smýšlející řidiče, co se JE snaží přechytračit a někudy to objet.

Já už dávno nechytračím, pochopila jsem, že to je zbytečné, ONI jsou připraveni na všechno a vždy o krok napřed. Nechci JIM dělat radost. Nemám JE vůbec ráda. Jsem smířený řidič. S klidem si 6x vyslechnu ty stejné zprávy na radiožurnálu. Proč ne. Vůbec mě například nerozhodí informace o dopravním kolapsu na D1 někde na Vysočině a oblíbená ucpávka na sjezdu na Větrný Jeníkov. Větrný Jeníkov si představuji jako jihočeské Kocelovice. Kocelovice musí být mimochodem nějaké hodně významné město s neobvyklým klimatem, proč jinak by nás denně informovali, jak tam je? A kdo by proboha chtěl žít na Vysočině? Nehledě na strašidelné počasí a kalamity je to tam pořád něčím ucpané a zatarasené. Představuji si Vysočinu trochu jako Sibiř. Permafrost, z kterého sem tam vykukuje kostra mamuta, občas nějaký gulag na obzoru, fujavice, vánice, závěje i v létě a celé je to něčím ucpané a neprůjezdné. Šedou beztvarou hmotou určitě. A z mlhy na blatech se za zavilého vytí sveřepých vlků noří silueta našeho pana prezidenta objímajícího zkroucený seschlý strom. Hrůza.

Netrpělivě každé ráno čekám na zprávu, jaký teplotní rekord naměřili v pražském Klementinu v daný den. Z nějakého důvodu nám přestali tyto informace poskytovat a cítím se trochu ošizená. Doufám, že to není z politických důvodů. Svoboda slova je důležitá. Alespoň, že nám řeknou, jak bylo včera a jak je právě teď. Někdy je podezírám, že nemají v rádiu okna, reportéři nechodí vůbec ven anebo hlásí z jiného klimatického pásma, z nějaké alternativní Prahy. Stává se, že bez zaváhání tvrdí, že je v Praze slunečno a 18 stupňů, a přitom leje jak z konve a je stěží 5. To, jak bude, to se jim předvídat nedaří už vůbec. Tady ani statistika nefunguje, ve smyslu, že by se občas jako náhodně trefili. Měli by si koupit raději rosničku, ty jejich podivné matematické modely, co používají, to je dílo nějakého záškodníka. Co model, to úplně jiné povětrnostní podmínky. Jak si vůbec můžou myslet, že matematika předpoví počasí?

A je to tady. V rádiu Nová zelená vlna, která zná lepší cestu, ale asi jí nesmí nikomu vyzradit, hlásí, že dnes zase regulují vjezdy do tunelu Blanka. To v překladu znamená, že tam nepouští auta, asi aby se Blanka neošoupala, čímž se rapidně zrychluje a zefektivňuje tvorba špuntu před vjezdy. Důkaz toho, že ONI to řídí a mají na to rychlý nástroj. Co kdyby se to nedej bože nekontrolovaně rozjelo! Když k tomu přičtete skutečnost, že na jediném přítoku, který býval pár měsíců bez překážek, vykopali nečekaně obří díru a řídí průjezd okolo ní semafory, což je další JEJICH oblíbená zašpuntovávací metoda, jste v háji. Jediné pozitivum je, že dcera nestihne test z chemie. Píši na koleni omluvenku na první hodinu. Snad nebude třídní divné, že je tento týden již potřetí u lékaře. Vypadá docela zdravě. Modlím se, ať si někdo vzpomene, že tam tu díru minulý týden vykopali a do Vánoc to opraví, jinak přestanu být smířený řidič a dojde mi inspirace na omluvenky.

Po výsadku před školou se dostávám do klidu, mě nedostanou. Já si můžu do práce přijít, kdy chci! Klidně pojedu hodiny a nic to se mnou neudělá! Rezignovaně se dosoukám do centra, poslouchám zprávy a okatě JIM dávám najevo, že jsem úplně v pohodě. Doufám, že to vidí. Zubím se spokojeně do všech kamer a mávám. Pohodu mi kazí jen to, že se mi chce strašně čůrat, ale než bych to na sobě dala znát, to to radši pustím 

Mimoň v koloně

Odevzdaně v koloně pozoruju Mimoně, co lepí se mi na zadek. Něco ho trápí asi!

Pantomimicky řve: "Krávo, uhni." Gestikuluje, rve si chlupy, trhá žíly, škube vlasy.

Chudák pán, myslím, si, netuší, že v koloně jsme si všichni rovni. Nečte knihy asi.

Jeho esúvé audina nervózně se celá třese. Pan řidič tu prostou pravdu evidentně těžce nese.

A já si představuju, že jsem v lese.

Hej hou, hej hou, Mimoňové jdou.