Transformátorka aneb temná síla přichází z galaxie Rumor
Na věčnou památku společenstva červeného kávovaru .
Děj tohoto příběhu se odehrává na úplně jiné planetě, postavy i příběh jsou tudíž vymyšlené a jakákoli podobnost s něčím, co jste mohli zažít zde na Zemi, je čistě náhodná. Je to vlastně sci-fi, a to jsem vždycky chtěla zkusit napsat!
Jednoho dne nám přidělili novou paní ředitelku. Potřebovali jsme změnu, jelikož stávající pan ředitel se náhle dobrovolně rozhodl odejít do důchodu. Před ním se tak, také trochu nečekaně, rozhodli i další dva členové vedení. Rovněž dobrovolně. Práce je již netěšila a nenaplňovala a potřebovali asi také změnu. Tramvajenku už máme zadarmo, zlevněný vstup do muzeí, galerií a zoo, v Kauflandu jsou pravidelné akce pro seniory, tak na co trávit čas vedením firmy, řekli si, zamávali a šli.
Změna je život.
Nová paní ředitelka pocházela ze sousední planety Rumor. Od začátku svého působení nenechala nikoho na pochybách, že Rumořané nejsou jako my, stejně jako voda není víno a kočka není pes a vůbec. Rozvahu o nadřazenosti jednoho národa nad druhým raději vypustím, pachuť nerovnosti jsme ale intenzivně cítili všichni.
Hned první den na nás vycenila zuby, což už jí bohužel zůstalo, zachrastila zlatým řetězem a prohlásila, že je to zde všechno sice naprosto úžasné, ale že to stejně chce změnit, aby to bylo ještě úžasnější, a ač jsme doposud pracovali krásně, má pocit, že to může být ještě krásnější. A že nám všem společně bude nádherně a budoucnost je zářivější než supernova. Med jí od úst odkapával po kilogramech, na zem již dopadal poněkud zkvašen. Našli se i tací, kteří jí na to skočili, tleskali a radostně se tetelili očekáváním oné nirvány. Jen pár jasnozřivějších jedinců se vyděsilo hned zpočátku jejího řádění.
Jakožto bývalá intergalaktická personalistka čili kádrovačka znalá všech metod manipulace a pouček, jak co má fungovat, aby to bylo v souladu s něčím, co vymyslel někdo, jehož mysl nepatřila mezi ty kreativní a svobodomyslné, nýbrž malinko zaváněla hnilobou, přijala svůj úkol s plnou vervou a s cílem všechny nás změnit k obrazu "onomu" s tím, že ti, co to nedají, tak půjdou z kola ven a budou odsunuti na okraj galaxie. Tím se, k její cti, netajila.
Problém byl, že nikdo netušil, o jaký "obraz" se vlastně jedná a co se od nás vlastně čeká, tudíž i ti snaživější, měli zkraje velkou práci pochopit, co mají dělat, aby se v tlustém střevě paní ředitelové udrželi. Naštěstí Rumořané mají střeva prostorná. Někteří se dovnitř rvali s takovou vervou, že cestou umačkali své méně úspěšné kolegy, kteří se, zoufale tápajíc ve zmatených a rozporuplných pokynech, nestačili tak rychle protlačit ke vchodu. Schopnost adaptace na nové prostředí je významnou součástí inteligence. To je známý fakt a platí to na všech planetách. Dle očekávání tak jedincům s více vyvinutou složkou této části inteligence za chvilku koukaly jen podpatky a ti méně adaptibilní se krčili bázlivě venku. Ale i ti, kteří se zavrtali dostatečně hluboko, až k jaternímu oblouku, si nebyli jisti dnem ani hodiny. Jedině snad pravá ruky paní generální, Viktor Čistič, kádrovák duší i tělem pocházející z planety Moron, najatý za účelem odstraňování nepřizpůsobivších a najímání nových, tvárných a nezkažených duší, snad jedině ten se v těch těžkých časech těšil do práce. Je krásné, když vás zaměstnání těší a je vám zároveň i koníčkem.
Úkol zněl zprvu jasně, změnit majndset. Ale to je asi snazší nenechat za žádnou cenu projet muže s brašnou. Nikdo z nás netušil, co by mělo být cílem oné změny, jak by to mělo vypadat. Nikdo. Ti, co předstírali, že tuší, lhali, a nad konkrétními dotazy méně chápavých či upřímnějších kolegů se začali kroutit a maximálně z nich vypadlo pár barevných papírků s hesly, která dohromady nedávala žádný smysl. Spotřeba barevných lepicích papírků v té době prudce stoupla.
Vstupní hodnota úkolu byla zřejmá, náš majndset je zcela nevyhovující, špatný až odpuzující. Jak jsme s takovým majndsetem doposud mohli existovat? Někteří z nás se přestali raději dívat do zrcadla, ten obraz zmaru by neustáli. Slovo "majndset" zahltilo vyhledavač Gůglu. Zpravodajské služby USA v té době zbystřily, slovní spojení "find Czechia on a space map" zahltilo všechny intergalaktické vyhledávače. Válka světů byla na spadnutí.
Výstupní hodnota úkolu však byla veličina naprosto neznámá. Gůgl selhal. Učebnice psychologie, psychiatrie, filozofie, naučný slovník Ottův i různé manažérské příručky a chytré časopisy také. Zprvu jsme si mysleli, že to, v co se má náš majndset proměnit, paní ředitelka tají, aby nás napínala a hra byla zábavnější. Těm vnímavějším postupně došlo, že to není hra a důvodem že to tají, je, že sama přesně neví, a že požadavek, že si na to přeci musíme přijít sami, jinak si nezasloužíme pracovat pro tak skvělou společnost, je jen součástí rumořanského smyslu pro humor. Ti chytřejší se proto přestali snažit přijít na smysl toho všeho, našli si jiné koníčky a před každým mítinkem si dali preventivně panáka. Pokud byli vyzváni k nějakému výstupu, stačilo vykřiknout univerzální štěpné heslo a přilepit někam pár barevných fáborků s ještě univerzálnějším slovním spojením. Pokud tam byla zmíněna inovace čehosi, zapojení se na cosi, výzvu k čemusi, vášeň pro cokoli, odvaha a podobná vesmírná moudra, nemohlo to dopadnout špatně. Kdo se k tomu všemu navíc dovedl tvářit pozitivně, motivovaně a angažovaně, ať je to cokoli, měl ten den vyhráno a jeho majndset byl tolerován. Tím, že se žilo ze dne na den, stačilo to. Kdo zvládl včas identifikovat, na kterémžto se právě nachází mítinku, brífingu, raundtejblu, brejnstormingu, táskforsu, tinktanku či vorkstrímu a prokázal to trefně mířenou hláškou a správnou barvou papírku, byl králem Hovnotólu nebo Hauntólu (už si raději nevzpomínám).
Ti snaživější a nepoučitelní střevolezci se přesto vytrvale snažili alespoň si tipnout, co se po nich chce, předem se pro jistotu jistíce anxiolytiky. Některým to chvilku bylo tolerováno, jiní dostali po rypáku okamžitě. Tipovat nestačilo, museli jste přesně vědět, co je ta správná cesta a kam vede. Hra se rozbíhala, figurky na herním plánu se zběsile potácely v kruzích a spirálách, ztráty byly veliké, Viktor čistič se nezastavil.
Neštěstí nechodí samo, chodí ve skupině. Po požadavku na změnu manjdsetu přišel pokyn se transformovat.
Opět, vstupní hodnota známá: vše je špatně, nutná změna, a rychle.
Výstupní hodnota sdělena nebyla. Záměrně. Už se ale nikdo nedivil.
Tušili jsme, že má jít o přeměnu v něco významného, krásného, skvělého, úžasného. Z hnusné kukly v graciézního motýla. Jak konkrétně by to mělo vypadat a jak to máme udělat, a ještě k tomu rychle, to nikdo ani vzdáleně nevěděl. Nutnost učinit změnu manjdsetu samozřejmě souvisela s nutností se transformovat, to pochopili i ti tupější. Dokoupili se tedy další barevné papírky, fixky a flipčárty. Pomocí těchto osvědčených metod se zaměstnanci pod vedením svých manažérů jali zachycovat a dokumentovat své mozkové výlevy a společně se je pak snažili sumarizovat, zpracovat a zaznamenat svou snahu přijít na to, na co se to máme přeměnit a čím paní vedoucí udělat radost. Jak máme na konci vypadat. Jak se u toho máme tvářit a co máme u toho říkat. Někteří vedoucí manažeři zkusili i narkotika a hypnózu. Bez úspěchu.
Na reálnou práci nebyl čas nebo nebyli lidi, co by jí uměli vykonávat. Ti noví, krásní, pravděpodobně umělí zaměstnanci, co nahradili ty staré pokažené s blbomajndsetové, Ti sice byli úžasně pozitivní, vášniví a uměli čelit výzvám, ale věděli o tom, co by měli doopravdy dělat, prdlajs. Legrace byla, že se to ani od nich nečekalo a nepožadovalo. Šlo o vyšší cíle.
Ten zbytek, co chtěl ze setrvačnosti ještě pracovat, neměl šanci. Nebylo možné dělat nic, aniž byste předem deklarovali, s jakým cílem a záměrem to chcete učinit. Nešlo něco vykonat jen tak. Nestačilo jít na toaletu, protože se vám chce. Museli jste písemně potvrdit, že máte záměr tam jít močit, s cílem se vymočit, aby se vám přestalo chtít čurat. A ulevit jste si mohli jen v souladu s cíli celé společnosti, pamatuji si už jen, že tam bylo něco o vášni a inovaci. Takže bylo lepší to vydržet, nepít a jít na WC doma. No uznejte, to není vůbec zdravé.
A Viktor Čistič se nezastavil a nezastavil. Staré ošoupané, špinavé zaměstnance s blbým majdsetem, neschopností se transformovat a neschopností definovat účel své existence s úsměvem na odulých rtech měnil za nové, krásné, čisté, přeměněné. Často jim ani nestačili na personálním oddělení ustřihnout cedulky z továrny. Transformace zdárně, dle slov paní ředitelky, pokračovala a blížila se ke svému konci.
Na častých a pravidelných setkáních v nové, moderní, čisté a již transformované místnosti k tomu určené, kteréžto stěny byly vyzdobeny zvukomalebnými hesly typu "Buduj mír a posílíš vlast" a "Galaxii více práce, to je naše agitace", se oznamovalo s velkou slávou a pompou, kdo se daný týden rozhodl dobrovolně vysídlit s rodinou na okraj galaxie a kdo ho nahradí. Tito nebožáci pak byli vyzýváni, aby předstoupili před ostatní a pronášeli toporně slova díků a obdivu, že mohli být svědky takového úžasného dění. Většina to, pravděpodobně pod vlivem drog, statečně ustála a nedala to paní velitelce zadarmo. Občas se v auditoriu někdo hystericky rozplakal. Někteří se, poté co se nenalezli v nových organigramech, které se měnily častěji, než si Viktor Čistič měnil spodní prádlo, až zde dozvídali, že se s nimi již nepočítá. Viktorův zlověstný chechot se často rozléhal po Hovnotólu doprovázen podivnými kopulačními pohyby jeho spodní poloviny těla. Představa, že tento tvor žije někde i normálním životem, byla tak dekadentní, že si ji málokdo z nás připustil a nevyvrhl při tom část oběda, pokud stihl obědvat.
V této atmosféře iracionality a děsu se tříbily a tupily lidské charaktery zcela učebnicovým způsobem. Kam se hrabe reality šou Vyvolení nebo Výměna manželek. Během několika měsíců došlo k dokonalému rozkladu dříve vcelku normálně fungující skupiny poměrně inteligentních a schopných lidí. Velká většina byla odejita nebo raději odešla sama. Nahradili je noví nadšení angažovaní pracovníci, vybraní již se synapsemi a neurony napojenými tak, že tvořily přijatelný majdset. V rámci onboardingu (neplést s waterboardingem) jim byl nahrán inovativní transformační softvér, umožňující bezproblémové začlenění do Matrixu.
Prozření, že záleží jen na tom, zda jste schopni se bez výhrad, rychle a bez přemýšlení adaptovat na nové, údajně lepší hodnoty a požadavky stanovené jen na základě pokynů osoby, která očividně používala nějakou knihu typu "Jak co nejrychleji transformovat firmu, pro pokročilé, šablona a návod zdarma na přiloženém CD, druhé přepracované vydání" bylo nemilé, leč velmi poučné. V minulosti se to dělo ve větším měřítku na mnoha planetách, je ale zvláštní být svědkem toho, jak se to snadno a rychle, bez varování, může přihodit kdykoli a kdekoli. A jak to snadno funguje. Poučení z toho si vzít asi nelze, když se vám to stane, rozumným řešením je buď se rychle adaptovat, nebo rychle utéct a doufat, že to bylo naposledy, zkrátka rychle si vybrat tu správnou pilulku a moc o tom nedumat. Nebo to nějak vydržet a doufat, že nebudete mít trvalé následky. Lze si také odnést pár, zpětně humorných příběhů a radovat se, že se vlastně máte dobře, jelikož je jaro, doma vás mají rádi a máte spoustu dobrých kamarádů, na kterých nepotřebujete nic měnit.
A skutečnost, že lidi, co se chovají jako paní ředitelka a Viktor Čistič, se mají vlastně taky krásně, by vás trápit neměla.
Pokud ano, tak vás dostali, a to nechcete.