Den centrálně řízeného pracovníka

8.oo Usedám k pracovnímu stolu plna očekávání a pracovního elánu, chci se stát platným členem naší firmy. Celou noc jsem se těšila, až budu moci být zase oním kolečkem švýcarských hodinek, nezbytný prvek geniálně pracujícího přístroje, kde každá součástka je důležitá, a kde celek samotný je unikátním příkladem technologického zázraku.
Odemykám počítač a již podruhé tento měsíc měním heslo. Z bezpečnostních důvodů. Musíme být stále bdělí, aby nám konkurence nevysála nolidže. Tomu rozumím a nehodlám se o naši nouhau s nikým dělit!

8:15 Zapisuji si nové heslo na nástěnku a škrtám staré. Z důvodu požadavků na sílu hesla nejsem schopná si heslo zapamatovat. Do mobilu si ho už nepíšu od té doby, co jsem zapomněla PIN, který si musím, ze stejných důvodů, nebezpečí prý číhá všude, měnit každý měsíc. Co na tom, že mám mobil na otisk prstu. Ten by mi mohl kdokoli kdekoli amputovat a dostat se k citlivým datům! Snažím se mít na ulici ruce v kapsách, ale nikdy nevíte, kdy to přijde. Opatrnost musí být. Když na služebním mobilu zadáte PIN špatně vícekrát po sobě, tak se vám smaže do továrního nastavení. Jenou jsem tak přišla i o ostatní PINy, co jsem si uložila do poznámek. Od té doby používám nástěnku a nepoužívám kreditky. Jistota je jistota.

9:00 Čtu si e-maily.

10:00 Nerozumím, proč mi ty e-maily chodí. Nechápu jejich obsah, důvod, náplň ani smysl. Možná to je nějakou řečí, kterou neumím, ale to by nám snad řekli ne? Možná to celé sleduje nějaký vyšší cíl. Asi ano. Proč by to jinak dělali? Kdo je Melissa a proč odchází? Kam jde? Zase píše moje oblíbená/ oblíbený/oblíbené Deka Patel, že se něco někam přesouvá z nějakého důvodu. Nechápu, co a kam se sune, a důvod už vůbec. Dece ale věřím. Ví, co dělá, určitě to přemísťuje cíleně.

11:00 Vymazat vše/delete all není špatná volba. Hned se mi ulevilo. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Vždycky jsem to chtěla zkusit.

11:30 Kontroluji report, musím to dělat každý den. Je to součást onoho dobře fungujícího soukolí a stojí na tom veškeré naše snažení. Kdybych to nedělala, tak by hrozilo, že se něco pokazí. Říkali.
Nikomu jsem se s tím zatím nesvěřila, ale nevím, kdo ten report tvoří ani proč ho tvoří, a krom toho, že na tom stojí veškeré naše snažení, nechápu jeho význam. Zprvu mi ten důvod stačil, je silný sám o sobě, a nenapadlo mě ho zpochybňovat. Navíc, je to 90 % mé pracovní náplně. Moc by mi nezbylo, kdybych si to hned zpochybnila. Po čase, kdy jsem začala zjišťovat, že naše snažení je samo o sobě podivné, mě přepadly pochybnosti, zda to nemůže být tím, že je založeno na tomto reportu, a jestli na něm je vše v pořádku. Pak mě chvíli zase přepadly pochybnosti, zda je vše v pořádku se mnou. Tak nevím. Dost se to střídá. I několikrát denně. Je to hrozně vyčerpávající.
Ukládám report do sdíleného prostoru. Tam se hromadí reporty z celého světa. Až jich tam asi bude dostatečné množství, prozradí nám jejich pravý důvod. Musí nějaký být. Nebo nemusí?
Ježíši, asi je to ve mně.

13:00 Po obědě se pouštím do čtvrtletní rekoncilace TMF. To jsem si nevymyslela, to fakt dělám!
Přiznávám bez mučení, že víc chápu teorii strun a co to je Schrödingerova kočka, než co se ode mě čeká v tomto případě, ale už rok úspěšně předstírám, že to dělám, a že tomu rozumím. Nerozumím tomu ani zbla. Rozumím jedině tomu, že to mám dělat jednou za 3 měsíce. Zatím to stačilo.
Už zadání je z mého pohledu nejasné. Jak si mám sama se sebou potvrdit, že jsem během těch 3 měsíců udělala a poslala vše, co jsem měla udělat? Jak mám vědět, že vím jistě, co jsem měla udělat? Můžu si akorát tak potvrdit, že jsem udělala to, co jsem udělala, ale stačilo to mami? Kdyby tušili Ti nahoře, že já vůbec netuším ...neměla bych jim to říct?

14:00 Už mě zase bolí hlava a mám existenciální myšlenky.

15:00 Odklikala jsem v tabulce na sdíleném prostoru, že jsem udělala, co jsem udělat měla. Tím jsem hotová. Jestli se někdo opováží rozporovat mé tvrzení, prozradím televizi Nova heslo do svého počítače a PIN do svého mobilu.

16:00 Zase jsem se přistihla, že přemýšlím, proč. Nebudu to dělat. Bolí mě pak mozek.

17:00 Jdu domů, dneska jsem udělala pro soukolí naší dobře fungující firmy maximum. Report i rekoncilace, až je to, co je to, jsou na sdíleném prostoru, vesmírem se potulují miliony excelových tabulek a ucpávají černé díry, mléčná dráha je úplně zanesená makry, myslela jsem jen minimálně a měla jsem jen jeden hloupý dotaz.

Slibuji, už se nikdy nebudu ptát, když nebudu tázána.