Jak to začalo, tak to i skončilo aneb rozvahy nad nepovedeným manželstvím

Moje manželství nedopadlo. Rozbilo se. V době rozpadu a nějakou dobu poté jsem si myslela, že za to může Bob. Že Bob je "nevyzrálej, ješitnej, nevěrnej hazjl" a já jsem strašná chudinka. Taková jsem byla z toho rozjitřená a nesoudná. 

Dnes vím, že takové závěry plynuly z mé osobnostní nevyzrálosti,  špatně jsem si to  vyložila. To, že se Bob vydal jinou životní cestou a mě a naše malé Bobky zasunul do přihrádky "minulost, nesahat, pálí", to byl jen důsledek mnoha okolností.  Bob nemohl jednat jinak. Stal se aktérem řady nešťastných příhod, jejichž spouštěčem jsem byla já. Já jsem byla ta nekompatibilní, protože jsem divná. Já jsem strůjce chaosu, neb jsem vyrostla v prostředí, jež nemohlo zplodit nic jiného než bláznivou megeru. 

A navíc byla vyřčena věštba! S tím se těžko bojuje.

Ve skutečnosti se Bob nejmenuje Bob, ale zní to mnohem lépe a je to v souladu s džídýpíár.  Bob je právník. Já jsem sice bláznivá megera, ale hloupá nejsem.

Manželství s Bobem papírově trvalo magických 13 let. Třináctka ho dorazila. Nebudu se tu rozepisovat nad všemi peripetiemi spolužití s Bobem, byla by to zaprvé děsná nuda, zadruhé se mi nechce. Předložím vám jen pár klíčových situací, na kterých demonstruji, že mě a naše dva Bobky opustil plným právem a jeho karma je čistá, maximálně trošku ušmudlaná. 

Divná jsem já.

 

Brali jsme se s Bobem i na tehdejší poměry hodně mladí. Vztaženo k současným poměrům, byli jsme skoro děti. Já ve svých 21 letech vypadala stěží na 16 a Bob na tom byl podobně. Statistiky by nás určitě varovaly, kdybychom je tehdy sledovali. Ale nebyl internet a statistickou ročenku jsme neodebírali.

To pravé panoptikum začalo už přípravou svatby. Té, co se plánovala, jelikož jsem s Bobem otěhotněla. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že by se svatba měla nějak významně chystat. Pravděpodobně mám problémy s plánováním jako takovým. I početí mých dětí bylo neplánované. Mimochodem, jen výchovná vsuvka k existenci plodných a neplodných dnů. Prosím...

Zpět k návštěvě u Bobů. Jistě už chápete, že pokyny nehandlovat a nevtipkovat byly nutné. A vyplatily se. Tatínek byl během návštěvy mimořádně tichý. Ne, že by si vzal k srdci naše domluvy. Mlčel, protože byl konsternovaný a možná i trochu vyděšený. To bylo co říct, vyděšeného jsem ho nikdy předtím neviděla, a to pracoval s divou zvěří. Jeho...

Scénář "vzít se bez příprav na radnici a pak se opít s kamarády" na instruktážní svatební videokazetě chyběl. Nevyhnutelně tak došlo na téma, co na sebe, aby to souznělo s očekáváním Bobovic klanu. Původní trapný záměr, že cokoli, klidně džíny, byl zapomenut. To by nevypadalo dobře na fotkách. Polil mě studený pot kdykoli jsem si představila, co by...

Jsem hlavní hrdinkou tragikomedie a nemůžu s tím nic dělat. Na radnici přijíždím nejpozději ze všech. Bobova sestra, která nás veze, jezdí ze zásady všude pozdě a je na to pyšná. Mě chodit pozdně nesmírně stresuje i za normálních okolností a tahle taškařice není normální okolnost ani zbla. Dost se mě to celé týká. Budu se tu k něčemu zavazovat...

Je tedy zřejmé, že po tak povedeném úvodu a vyřčené věštbě či kletbě bylo veškeré snažení udržet rodinný krb předem marné. To bychom se mohli klidně rozkrájet a stejně by to skončilo špatně. Ani malí Bobci, kteří přišli poměrně záhy, to nemohli zachránit. I když byli docela roztomilí, moc nezlobili a nesmrděli.